Když jsi introvert.....

 


Občas se peru se svojí povahou introverta. Hodně lidí v dnešní době se snaží být extrovertem, často je to tlak internetu, televize, kde vidíme úspěšné osoby. Úspěšné osoby, kteří jsou extroverty, ti umí prorazit do světa a umí říct svůj názor před ostatními a nejsou z toho nervozní. Jde jim to samo. Občas se taky přistihnu při tom, jak se snažím změnit v extroverta, aspoň v bodech, které podle mě extroverti zvládnou levou zadní – projev, jednoduché navazování nových kontaktů, umět vyjádřit svůj názor, někdy jít za tím, co chtějí a nic je nezastaví.


Ale pak si přečtu knihu, ve které pak zazní pár vět o introvertech, o jejich přednostech. A zase mě to vrátí zpět na moji cestu životem, která je pro mě velice důležitá. Jelikož v nás introvertech je to, co extroverti se těžce učí. Podle mě i hůře než to, abychom se ty jejich přednosti naučili zase my. 

Zejména je to umění naslouchat lidem. Ostatním kolem nás. My jsme nakonec ti, za kterými nejen introverti, ale hlavně extroverti přijdou. Tím, že posloucháme ostatní a nepotřebujeme mluvit pořád, ale dáme vždy prostor pro naslouchání. Dát někomu pár minut k tomu, aby nám o sobě něco řekl. Mají naši důvěru a oni to vědí. Vědí, že jsme tu pro ně a že nedáváme ve chvíli, kterou potřebují, na první místo sebe. Umíme tu být pro ostatní. 

Jednou mi jeden známý řekl, že pro mě je důležité, být tu pro druhé a až potom sama pro sebe. 


Já toto ale vnímám jako obrovskou hodnotu a obrovský charakter, který někdo může mít. Není lehké a už vůbec ne v dnešní době, umět dát na první místo, když je to potřeba, i někoho jiného.

Ano, občas se vám to nevrátí zpět a když sami potřebujete, tak tu nikdo další není. Zkuste hledat introverta. Ten má obrovské srdce, které má spoustu místa a tu chvíli si jistě najde.


Naslouchání ostatním je přednost a úžasná vlastnost. Můžete to např. slyšet i v marketingu, že umění naslouchat potencionálním zákazníkům a vědět co chtějí, co je zajímá, je základ. Nejen v marketingu toto můžete vidět, ale co v takovém managementu, vedoucích pozicích a řízení firem?

Proto úspěšní lidé, i když jsou to většinou extroverti, se naučili nebo stále učí to nejpodstatnější a to je umění naslouchat ostatním (hodně se dočtete v knize "Jak získávat přátele a působit na lidi" - už chystám i článek k této knize). To je to gró, jak se dostanete k odpovědím na svoje otázky. Protože nikdo neví všechno. 

Někdy k nám naše odpovědi přijdou z ničeho nic právě ve chvíli, kdy nasloucháme. 


Pokud jste introverti (máte to podle mě jednodušší) nebo extroverti naslouchejte a občas dejte chvíli prostor ostatním. Uvidíte, co vše se můžete naučit. 


Jaký máte pohled vy na tuto vlastnost introverta? Jste taky introverti a občas se chcete stát extroverty?


Komentáře

  1. Jsem introvert a pokud jde o komunikaci s okolím, pak opravdu raději druhé poslouchám, než abych jim sám něco horlivě povídal. Na druhou stranu, i to samotné poslouchání je pro mě často nesmírně vysilující a po pár minutách přestávám druhého člověka vnímat. Proto naprosto nesnáším, když za mnou někdo přijde s žádostí, abych mu naslouchal a dal mu dobrou radu nebo projevil sounáležitost.

    Málo kdy se stane, že rozumím uvažování druhých lidí a čím více s nimi setkávám, tím méně o nějaké setkání stojím. Mým světem je psané slovo, kterým je pro mě daleko snadnější a přirozenější komunikovat s druhými, ale nejraději ze všeho píšu příběhy a dělá mi radost, když ve druhých mohu vzbuzovat emoce.

    S výrazem "naslouchám zákazníkovi" jsem se často setkával v zaměstnáních, bohužel se v 90% případů ukázalo, že firmě je zákazník naprosto ukradený a to co je skutečně zajímá je pouze výdělek. Z "naslouchání" se tudíž velmi rychle stalo "vnucování" akčního výrobku, lhaní o produktech a zastrašování těch, kteří přišli něco reklamovat. A protože v takových případech odmítám držet hubu a krok, byl jsem samozřejmě vždy za toho nejhoršího.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář a pohled dalšího introverta :)

      Ano, naslouchání je opravdu hodně těžké a umět se vcítit do druhých ještě těžší.

      Souhlasím, že písemný projev je pro nás introverty nejdůležitějším komunikačním nástrojem.

      Já jsem naopak pracovala tam, kde zákazníci byli a jsou na prvním místě, tak snad jich bude přibývat

      Vymazat
  2. Já si nemyslím, že extrovert je lepší než introvert nebo naopak - a taky už jsem si zvykla na to, že charakter není takhle černobílý. Také se považuji za introverta, ale hodně lidí by si mohlo myslet, že jsem vlastně dost společenská. S vyjadřováním názorů problém nemám, jsem hodně hlasitý člověk obecně a navíc cholerik, takže se občas hádám vyloženě jen proto, že musím ty emoce, které se ve mně tvoří, nějak vybít. Ale přesto jsem introvert. Preferuji samotu nebo společnost jednoho, dvou nejbližších lidí. Ne všechno potřebuju sdílet. Někdy je pro mě větší utrpení jít mezi lidi než nejít. Třeba letošní jarní karanténa mi vůbec nevadila. A máš pravdu - písemný projev je pro mě charakteristický a ještě že tu možnost mám. Znám introverty, kteří tedy tuhle možnost neměli/nemají, a tak vlastně působí jako lidé nudní a bez názoru a tak. Ale to vůbec není pravda.

    Hezký článek. :-) Měj se!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář a pár rad a hlavně další pohled z řad introvertů.

      Je pravda, že nic není černobílé. Také na sobě pozoruji i nějaké extrovertní vlastnosti. Určitě nás i naše okolí mění a učí a tím se stáváme otevřenější :)

      Poslední věty o písemném projevu jsou nejpravdivější. S tím bojujeme určitě nejvíce. Nikdo z nás rozhodně není nudný :)

      Děkuji :)

      Vymazat
  3. Jsem též introvert a pokud jde o komunikaci s okolím když jsem mezi lidmi, které mám ráda tak jsem spíše extrovert, ale pokud jde o někoho jiného cizího, koho jsem zrovna poznala tak nejsem zrovna výřečná. Proto dost často se stane že si s tím člověkem začnu více rozumím ve psané podobě. Jsem ten typ člověka, který dost často naslouchá druhým lidem i když se mi to dost často nevrátí zpět.

    Pěkný článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pěkný komentář.

      Taky to mám stejne, kdyz jsem s někým, koho znám, tak je ze mě introvert a ne zavřu pusu. Ale když jsem s cizími lidmi, tak najednou moc nemluvím.

      Když se budes potřebovat s něčím svěřit, tak najdi někoho, kdo je jako ty a ten bude mít určitě otevřenou náruč a obrovské srdce :)

      Vymazat

Okomentovat

Nejoblíbenější články

Myšlenky