Pocit (ne)osamělosti
 |
| @Kobylí vrch |
Jednou za čas přijdou složité dny,
které se snažíme zvládat sami. Není to potřeba, věřte mi,
nemusíte být na vše sami. Vždy se najde alespoň jeden člověk,
který tu je. Je tu pro vás.
A víte proč je tu pro vás, protože
jste určitě alespoň jednou tu byli pro něj i vy. Ikdyž si to
někdy neuvědomíte a ten druhý vám to neřekne, tak je to pravda.
A TAK SE NEBOJTE VZÍT SI OD NĚJ KOUSEK POMOCI ZPĚT. On se nebude
zlobit, naopak. Někdy pomoc tomu druhému nám dá víc než si sami
myslíme.
Proto tento blog dělám i já. Jsem
empatická a ráda pomáhám ostatním. Jednou mi někdo řekl, že
mě více naplňuje to, že můžu dávat než přijímat. A měl
pravdu. Vždy jsem tu byla pro ostatní, ale víte co, naplňuje mě
to. Naplňuje mě to štěstím. Mám vždycky pocit, že když oni
jsou šťastní, tak jsem šťastná i já. A pokud bych zrovna v té
chvíli nebyla šťastná, tak by to nakonec přišlo. Dříve nebo
později. Je to jako BUMERANG, který se Vám vrátí. Stejnou silou.
Přiletí zpět v době, když ji budeme potřebovat.
Jestli si něčím procházíte,
podívejte se kolem sebe. Nemusíte chodit daleko. Je tam někdo, kdo
tu pro vás je a čeká na den, kdy vám bude moci pomoct.
JSME TU JEDEN PRO DRUHÉHO. Člověk je
sociální tvor, který bez druhého nebude. Nikdy nejste opravdu
sami. Nebojte se rozhlédnout a nechat si pomoct.
Kdo je první osoba, na kterou si
vzpomenete, když někoho potřebujete? Je to rodina, partner/ka,
kamarád/ka? Nebo jste raději opravdu sami?
Komentáře
Okomentovat