Jak pracovat s vlastními či cizími chybami?
@ Jánské Lázně |
Dnes na cestě z práce jsem slyšela
rozhovor dvou dívek, vím nemá se poslouchat cizí rozhovory, ale
nedalo mi to. Bavily se o tom, že když uděláte tu stejnou chybu
dvakrát, tak už více šancí by tomu druhému nedaly. Nevím, zda
se bavily o příteli, kamarádovi, rodině, ale zaujala mě tato
myšlenka. Je opravdu hranice, kolik šancí dáme ostatním,
neudělat stejnou chybu? Je rozdíl v tom, jestli je to kamarád,
přítel, rodina nebo někdo cizí? Vždyť každý z nás děláme
chyby.
Povedlo se vám někdy naštvat se
na někoho druhého, když udělal stejnou chybu, kterou jste udělali
jednou i vy sami? Je potřeba odpustit nebo stačí, když v životě
jen tyto chyby přejdete a zkusíte se posunout dál a prostě si jen
řeknete, že každý dělá chybu?
Věřím, že odpověď je v každém z
nás, jelikož to, jak se díváme na chyby ostatních, může být
odrazem i našich chyb a někdy překonat chybu toho druhého je
součástí překonání vlastní chyby.
Zkuste se podívat na to, jestli tu
chybu, kterou udělal někdo jiný, byste odpustili sami sobě nebo
byste se jen posunuli dál.
Osobně dávám lidem hodně šancí k
napravení chyb, ale pokud je to chyba, která zasáhla moji důvěru
nebo moje jiné důležité zásady, tak jsem naopak hodně tvrdá a
moc neodpouštím. Nechci, aby se ke mě druhý choval tak, jak bych
se já sama nechovala. Nejdůležitější je dle mého názoru
důvěra, ta totiž, když je jednou ztracená, tak se těžce vrací
zpět a dávat šance k napravení chyb spojené s důvěrou jsou
velice složité a těžké.
Snažte se těmi chybami, co udělali
jiní poučit i vy sami. To je asi jedna z největších přidaných
hodnot, co se dá z toho slovíčka CHYBA vytěžit.
Jak často odpouštíte chyby
druhých? Je to lehké? Snažíte se s chybami jak už vlastních tak
i cizích pracovat?
Komentáře
Okomentovat