Kdyby...

@ v blízkosti hradu Pernštejn

Občas si každý z nás řekne „Kdybych něco udělala / neudělala jinak“. A věříme, že by nám v té jiné cestě bylo lépe. Ale to vždy nemusí být pravda. Myslím si, že bychom na té jiné cestě byli na tom stejně anebo možná i hůř. Třeba je někdy něco potřeba, aby se stalo jinak než nyní sami chceme. Posune nás to tím pravým směrem, který jsme si nakonec stejně vybrali my sami, podvědomě. A je to dobře.

Každá strana má dvě mince, ale nikdy nebudeme vědět, jestli jsme zvolili tu správnou. Třeba opravdu obě ty cesty jsou správné a není potřeba přemýšlet o tom, co bychom dělali kdybychom …

Věřte tedy, že cesta, kterou jste si zvolili, je ta správná a snažte se méně si pokládat tuto otázku. Vím, není to jednoduché, sama si ji občas položím. Ale ve finále jsou to jen myšlenky přicházející v době, kdy se necítíme moc dobře. A tak je nechme jen přejít nebo projít kolem nás a nezůstaňme na pochybách, že jsme něco v životě udělali špatně. Není možné udělat něco špatně. A kdybyste si to přesto mysleli, tak věřte, že i to špatné vás posune dál.



Snažme se tedy méně si říkat...aaa kdybych šla na tu školu, do té práce, za tou kamarádkou, za tím přítelem, na tu party…..

Zkusme zapomenout na, to co by přišlo a užijme si, co nám už přišlo. A co máme nyní. A pracujme s tím, co máme teď. To nám nikdo nevezme, jen my sami, když si toho nebudeme vážit a necháme to odejít jen kvůli tomu jednomu zákeřnému slovíčku KDYBY...



A jak často nad tímto slovíčkem přemýšlíte vy, jak s ním většinou nakonec naložíte? Necháte ho vás přesvědčit, že ta jiná cesta by byla opravdu lepší než po které nyní jdete?