Ne(dokonalost)

Před pár dny jsem seděla na gauči v bance a čekala jsem než přijdu na řadu...na stolku mě zaujal časopis s titulkem Ne(dokonalost). Hned mi v hlavě prolítlo snad milion myšlenek. Nevím, co se v článku psalo, ale ty samotné myšlenky mě pohltily.

Jsme v něčem nedokonalí? Jak a kdo řekl, že může být něco dokonalého. Kde jsou ty pravidla, hranice? Jak můžeme něco přirovnat k dokonalosti, když vlastně nevíme, co přesně je dokonalé. Kdo nám řekl, že to, co prožíváme, co se nám líbí, jací jsme nebo jak něco děláme, není dokonalé. Vždyť přece každý musí mít na dokonalost jiný, svůj vlastní pohled. Je správný, je špatný? Může to vůbec někdo vědět?

Myslíme si, že je něco dokonalé, tváří se to tak, ale nemusí to být pravda. Nebo vlastně to může být pravda. Může to být naše pravda. A je to tak správně.

Třeba sociální sítě jsou plné dokonalosti – nebo možná ne. Je to podle mě vždycky ve vnímání každého z nás. Ale zároveň ne vždy dokonalost na povrchu je dokonalá uvnitř. Že něco podle nás vypadá dokonale, pro druhého to může být úplně obyčejné.

Nebojme se nevěřit, že něco, co děláme, není dokonalé. Pojďme si trochu více věřit a milovat to, co děláme, jak to děláme a dát do toho kus sebe, pak to vždy bude dokonalé.

Zkusme si více vážit toho, co děláme a jací jsme a potom nedokonalost nás nebude nutit něco měnit. Vždyť každá osoba, věc, zvíře je originál a nemůžeme říct, že by byl někdo nebo něco nedokonalé jen proto, že je někdo jiný než ten druhý. Že něco děláme jinak než někdo jiný. Je to tak dobře, je to tak správně. Ty odlišnosti všeho kolem nás jsou přece perfektní, dokonalé.

Jaký máte k dokonalosti vztah vy, je pro vás důležité být dokonalí v tom, jací jste a co děláte?