Zavděčit se

-


Občas se snažíme někomu zavděčit v tom, co jsme udělali nebo co jsme vytvořili. Chceme, aby nás pochválili a líbilo se jim to, co děláme. Někdy ale ten pomyslný vděk, na který čekáme od rodičů, přátel, učitelů, v práci a dalších nepřichází. Nebo ještě hůř, nás slova od ostatních zamrzí.

Je tedy potřeba se na toto slovíčko podívat z jiného úhlu pohledu. Zkusme se v tom, co děláme zaměřit sami na sebe, aby ten vděk přišel nakonec od nás a ne od ostatních. Vždyť ostatní tu nejsou s námi 24/7. Jsme to my, kdo s námi musí žít celé dny. Pojďme se na to, co jsme udělali, do čeho jsme dali velký kus sebe, abychom něco zvládli, podívat z vlastní strany. Jestli je to dokonalé, což určitě je, bude, bylo, zkusme se pochválit sami za to, co jsme dokázali, na co jsme dali vlastní čas a kousek z nás. Vždyť to by mělo být přece dostačující. Nečekejme na pochvalu od ostatních jen sami od sebe. My jsme nakonec ti kdo pohání naši vlastní sílu v tom abychom něco vytvořili.

Ale věřím, že ne vždy se cítíme tak, že by nám to stačilo. To znám i já sama, taky mi je to někdy málo. Hlavně když do toho dám hrozně moc. Ale snažím se na to podívat i ze strany těch druhých. Oni nejsou ti, co do té mojí věci dali kus ze sebe, tak to pro ně není důležité jako pro mě.

Asi jsme na pomyslný vděk naučení od malička od rodičů. Vždy jsme dělali vše proto, aby to v jejich očích bylo perfektní. Také ve škole nás přesně toto učili. Dělat vše na jedničky a když to nebylo na jedničku, tak jsme byli špatní. Nemluvím o tom, když někdo něco fláká, ale o tom, jak do toho člověk dá hodně ze sebe, ale nestačí to. 

Taky se s tím zákeřným slovíčkem potýkáte. Jak se vypořádáváte vy s tím, když se nenaplní? Dá se to prostě obejít bez toho aby nás to nemrzelo, nenaštvalo?

Komentáře

Okomentovat

Nejoblíbenější články

Myšlenky

-
Obrázek
@Santorini Myšlenky k nám přichází pořád, ani si neuvědomujeme, že se jimi zaobíráme. Je skvělé mít myšlenky, jelikož ty nás posunou vždy nějakým směrem. Směrem, který někdy nečekáme. Můžou být dobré ale i špatné. Tyto špatné nás mohou také posunout dál a to je dobře. Nebojte se špatných myšlenek, jen je nenechejte vás převálcovat. Zkuste s nimi pracovat, aby Vám i přes to všechno špatné dali to dobré z nich. Abyste si řekli, že takoví nejste, nebyli jste a ani nebudete nikdy chtít být. Proč se nechat jednou zastrašit špatnými myšlenkami, když těch lepších je minimálně stejně nebo více. A pokud už byste tyto myšlenky měli, zkuste se chvíli pozastavit – zajít si na hodinu jógy, projít se do přírody a nebo se jen tak v klidu nadechnout a nepřemýšlet vůbec. Jednou jsem zkusila meditaci, nevěděla jsem jak na ni a stačilo říct jen "v klidu počítejte svůj nádech a výdech" a pokud jste se ztratili, tak začněte od začátku. Věřte mi pomáhá to. Naopak, když máte ty do
Pokračovat ve čtení

Když jsi introvert.....

-
Obrázek
  Občas se peru se svojí povahou introverta. Hodně lidí v dnešní době se snaží být extrovertem, často je to tlak internetu, televize, kde vidíme úspěšné osoby. Úspěšné osoby, kteří jsou extroverty, ti umí prorazit do světa a umí říct svůj názor před ostatními a nejsou z toho nervozní. Jde jim to samo. Občas se taky přistihnu při tom, jak se snažím změnit v extroverta, aspoň v bodech, které podle mě extroverti zvládnou levou zadní – projev, jednoduché navazování nových kontaktů, umět vyjádřit svůj názor, někdy jít za tím, co chtějí a nic je nezastaví. Ale pak si přečtu knihu, ve které pak zazní pár vět o introvertech, o jejich přednostech. A zase mě to vrátí zpět na moji cestu životem, která je pro mě velice důležitá. Jelikož v nás introvertech je to, co extroverti se těžce učí. Podle mě i hůře než to, abychom se ty jejich přednosti naučili zase my.  Zejména je to umění naslouchat lidem. Ostatním kolem nás. My jsme nakonec ti, za kterými nejen introverti, ale hlavně extroverti přijdou.
Pokračovat ve čtení