Jaký je recept na statečnost?

Být statečný....to je něco, co nás rodiče učí od malička.

Být stateční ve všem, co děláme. Už od malička se každý den učíme něco nového. Vidíme to hlavně až v dospělosti, u našich dětí nebo dětí přátel. Každý den dokáží něco nového a jsou stateční oni sami. Nebojí se jít do všeho, co jim svět připraví. Nemají zábrany. I když neví, jestli to jde nebo nejde, tak do toho ty malé děti jdou. Bez toho, aby mysleli na to, že by to nešlo. Jsou stateční až nás to překvapuje a pak to stejné vyžadujeme občas sami od sebe a čím je člověk starší, tak ta odvážnost a statečnost se někam vytrácí. Proč to tak je? Hraje v tom roli už i odpovědnost za sebe nebo za ostatní? Přichází už snad i strach?

Zkusme být stateční i teď, když už nejsme děti a rodiče nám to nepřipomínají. Budeme to dělat jen sami pro sebe nebo pro naši rodinu, naše děti. Není potřeba někomu něco dokazovat, to ne. Ale jen si zkusme v době, kdy máme z něčeho strach, vzpomenout na ty děti v nás, které neměli zábrany a byli stateční ve všem, co udělali. Prostě udělejte krok do neznáme.

Poslední dobou si v tuto chvíli vzpomenu na své synovce, kteří mají tři a jeden rok a prostě dělají kroky do neznáma a vůbec se nebojí. Ani někdy neví vlastně, že se mají něčeho bát. Prostě udělají krok a pak čekají, jak to dopadne. Vždycky to nějak dopadne! Natlučeme si nebo ne? Vždyť to nezjistíme, když to nezkusíme.

Věřím, že to nám může pomoci strach zase o trochu více zvládnout a stát se opět statečnými. Učme se my od dětí, tak jak se děti učí od nás. Nejčastěji se mi to připomene, když se moji synovci snaží dělat věci jako já, dospělá. Prostě se podívají, jak to dělám a napodobí mě. Buďme příkladem dětem, ať ten strach neučíme my je, když nás napodobují. Možná proto my dospělí máme strach, protože jsme se ho naučili od dospělých. Tak zkuste být zase těmi dětmi bez strachu a starostí.

A jak stateční jste vy? Učíte to svoje nebo jiné děti okolo vás? Nebo se zase snažíte od těch dětí naučit něco vy?