Když introvert mlčí

 

Park Lužánky, Brno

V jednom z posledních článků jsem psala o naslouchání, což je dle mého názoru neskutečně důležitá vlastnost. Vlastnost, která je zároveň nepostradatelná, když chcete chápat ostatní a chcete si vytvořit vztah s druhými lidmi.

Naslouchání ovládá většina introvertů velice dobře a není jim cizí.  

Introverti občas mívají pocit, že vlastnosti, které mají, nejsou tak důležité. Ale to se my introverti opravdu mýlíme. 

Stačí, když si zkusíme říct naše silné stránky, vlastnosti, které u introvertů ovládají. Vězte, že jsou opravdu cenné.

Dnes bych se ráda zaměřila na další vlastnost, která je podle mě úžasná. Tak pojďte nasbírat motivaci sami pro sebe a brát svoje vlastnosti jako důležitým nástrojem pro váš život. Ty jsou jeho součástí a také jej tvoří. Tvoří jej a někdy ani nevíme, že jsou to právě oni, kdo nám udává směr.

Co, když se řekne věta "Mluvím, jen když mám co říct"

Věřím, že v tuto chvíli si hodně z vás introvertů řekne, že vás to taky vystihuje. Mě totiž neskutečně. Nejvíce si toho všímám, když jsem s větší skupinou cizích lidí ale i přátel nebo rodiny. Někdy se pak totiž přistihnu, jak sedím a nic neříkám.

Většinou se přistihnu, že jsem v tu chvíli naštvaná sama na sebe a vymýšlím v hlavě témata, na co bych se toho druhého vedle mě zeptala. Aby ho to bavilo. Ale nic mě v tu chvíli nenapadá a tak tam sedím i několik desítek minut, bez toho, abych něco řekla. Všichni ostatní se baví, překřikují, mluví o něčem, o ničem. A já zjišťuji, jak mě to tam nebaví. Jak chci pryč a bavit se jen s jedním člověkem o něčem, co je pro mě hodnotově důležité. Bavit se o něčem, co mi dodá inspiraci, motivuje mě to, dozvím se něco nového. Jen prosím něco, co mi přinese něco do života. Neztrácet už čas sezením a bavením se o ničem.

Ve chvílích jako jsou tyto, si uvědomím, že umění mlčet a bavit se o důležitých věcech je podle velice skvělá vlastnost.

Asi si někteří z nás řeknou, že jen tak sedět a mluvit o ničem je zábavné.... Ale tak to není, ne teda pro všechny. Je škoda, že ti, co ovládají umění mluvit o ničem se nepodívají na toho druhého a z jeho pohledu nepoznají, že je vedle něj člověk, kterého ale baví mluvit o hodnotových věcech. Možná by nebylo někdy na špatné, kdybychom se občas toho druhého zeptali, co ho baví a najít společnou zálibu. Než se bavit o nějakých výplňkových tématech, které nás v životě nikam neposunou a nic nenaučí. Učit se jeden od druhého je skvělý.

Třeba příště, jak budete sedět u stolu s dalšími lidmi a uvidíte, že se někdo nudí a nic půl hodiny neříká, zkuste se zeptat na to, co ho baví. Zkusit se vcítit do druhých lidí. Introvertů, protože i my introverti opravdu máme, co říct. A uvidíte, že to bude něco, co vás inspiruje, motivuje nebo posune k vašemu cíli.

Kdo z vás u stolu s hodně lidmi také nic neříkáte? Vážně nemáte co říci? Nebo naopak už jste se setkali s lidmi, kteří u stolu nic neříkali a museli jste se jich zeptat proč nic neříkají? Zkusíte se to příště spíše zeptat na to, co ho baví?