Naše emoce
Emoce jsou v některých okamžicích tak obrovské až se nás snaží roztrhnout. Ikdyž některé umí být špatné, tak většinou si připomínáme jen ty krásné. Ty, na které nikdy nechceme zapomenout.
Najednou přijdou a jsme jich plní. Tak plní, že se to někdy nedá ani popsat. Citliví lidé pak mohou brečet (ale to prosím taky nikdy neodsuzujte, každý své vlastní emoce zvládá jinak).
Někdo dokonce nebrečí jen tak a emoce v sobě drží a to také není nejlepší. Ale každý je opravdu zvládá jinak, naopak si pomáhejme je zvládat. Buďme tu pro ostatní, když potřebují zvládnout své emoce.
Nebojte se emoce projevit. Jsme jen lidé, kteří mají emoce a kteří se je snaží zvládat a zároveň dávat do všeho, co děláme, aby nám to všechno dávalo smysl. A když ty emoce máme, tak to opravdu v tu danou chvíli dává smysl a stojí to za to. Někdy nevíme proč, ale cítíme to. To nás posouvá v životě dál.
Když cítíte emoce, které vás chtějí posunout dál, tak se je snažte poslechnout. Myslí to s vámi dobře. Znají vás. Ví, co chcete, ikdyž to sami nevíte. Jsou prostě v nás, ať už chceme nebo ne.
Umět se s emocemi vypořádat není jednoduché a každý se snaží s nimi vyjít v tu danou chvíli, jak nejlépe umí.
Emoce. Skrývají se v nás a naplňují nás až po okraj. Někdy opravdu až moc. Neumíme si ale představit život bez nich. Dá se někdy bez nich vůbec žít? Nakonec jsme rádi, že opravdu přijdou, protože nám napoví, co chceme, co nás trápí, co milujeme, co nás naplňuje, o čem sníme, proč něco děláme nebo neděláme. Emoce jsme my sami, my všichni.
Emoce se někdy nedají uchopit, někdy ani pochopit, ale víme, že jsou tu pro nás. Nebojte se emocí a snažte se je pochopit, snažte se je využít pro svůj život, pro svůj směr. Napoví vám, kam dál, co chcete, co cítíte.
Co znamenají emoce pro vás? Jste rádi, že je máme my sami, druzí?
Souhlasím. Emoce jsou naší součástí, vůbec si neumím představit, kdybychom je neměli. Já jsem možná emočně založená až až, ale nevadí mi to. Vůči sobě tolik emoční nejsem (nebrečím před nikým (max přítelem), nedávám najevo, že mi není dobře... ale co se týče druhých, třeba když druhému není dobře, strašně to prožívám. Emoce jsou fakt dost zajímavě a jsem na sebe zvědavá třeba v těhotenství :-D Mě rozbrečí i veselé události a o těch smutných nemluvě :-D
OdpovědětVymazatDěkuji za krásný komentář a upřímnost. Je skvělý, když víš jaká jsi a jsi s tím spokojená.
VymazatVědět, že emoce jsme my a nestyděli se za to, je skvělý.
Emoce jsou podle mě znakem lidskosti. Dávají najevo, že něco cítíme. A je jedno, jestli smutek, strach, stesk nebo štěstí, lásku a pohodu. Dávají člověku volnost v projevu toho, co neumíme popsat slovy.
OdpovědětVymazatDěkuji za kásný komentář plný pozitivity. Přesně jak píšeš, je to naše lidskost, jsme to my :)
VymazatCo se emocí týče, tak jsme asi strašně divný tvor... A to z toho důvodu, že když umře moje oblíbená fiktivní postava, tak bulím jak želva, ale babičce na pohřbu jsem třeba nebrečela vůbec. A vůbec mám celkově problém se vcítit do druhých, co se emocí týče. I když s nimi třeba soucítit chci, tak mi to nějak nejde, protože můj přístup je takovej, že nějak bylo, nějak bude, jedeme dál.
OdpovědětVymazatMožná na to má z části vliv i to, že jsem velký introvert a prostě nemám potřebu sdílet s ostatními. Ať už se jedná o pokec nebo o emoce. Taki mi přijde, že emoce nepociťuji dost silně. V hodně případech. Dobrým příkladem je právě ten pohřeb mojí babičky. Ano, bylo to smutný, že umřela, ale prostě jsem to neprožívala nijak do hloubky. Jediný, kdy je tomu jinak, je když mi umře oblíbená postava ve hře nebo ve filmu, knihe, či seriálu.
V běžným životě mi to naštěstí nebrání.
A teď si ani nejsem jistá, jestli tady ten blábol mám vůbec publikovat. No, co už. Děj se vůle boží.
Určitě to není žádný blábol, jsem ráda za komentář a za sdílení tvých emocí a tvého úhlu pohledu. Každý to máme jinak a to je dobře. Každý se se svými emocemi popere jinak.
VymazatNěkdy jsou ty situace tak těžký, že projevit emoce je nemožný.
Děkuji za komentář :)
Bez emocí to nejsme my. Emoce jsou potřeba - jen se za ně nesmíme stydět. Přesně, jak říkáš. Musíme je projevit! :) Neprojevená emoce = problém. První co ale, musíme se je naučit chápat a přesně pojmenovat. To je základ úspěchu.
OdpovědětVymazatSouhlasím, vědět o svých emocích a pojmenovat je to, co potřebujeme. Víme potom, jak se k nim postavit.
Vymazat