A bit of Luck-y

  Poslední dny byli pro mě velice emočně náročné nejen celým stěhováním, ale ze zdravotních důvodů, kdy jsem čekala na výsledky, zda dopadnou dobře. To více než týdenní čekání pro mě bylo jako by se zastavil svět - vnější svět sice fungoval dál, ale můj vnitřní svět byl bez energie. Na nic jsem se netěšila, jen jsem čekala. Čekala, co bude dál. Proto jsem ani během minulého týdne nebyla schopná přinést nový článek. I když má den 24 hodin, tak pro mě trval tisíce hodin. Ne nadarmo se říká, že zdraví je nejdůležitější a tak to vnímáme všichni. Vědomí, že by mohlo být něco špatně, je nepřestavitelné. Mozek nás nenechá přemýšlet nad ničím jiným.  Takovéto pocity mohou přicházet i v jiných případech. Jsou chvíle, kdy se nám zastaví celý vnitřní svět a vše okolo nás samo dál funguje ale bez nás. Uzavřeme se do své ulity, ať jsme introverti nebo extroverti. Jsou to chvíle plné emocí, energie, že se před tím nemůžeme nikam schovat. Musíme se s tím poprat každý po svém. Jsou to chvíle,...

Často si všímám, nejen sama na sobě, že se snažím/e přizpůsobit extrovertnímu světu. Ono se není čemu divit, ten extrovertní svět je plný zážitků, lidí, věcí. To vše chceme mít všichni, ale je těžké pro nás introverty držet krok. Chvíli vydržíme, ale dříve či později zjistíme, že už nás to neobohacuje. Zejména, když začneme stárnout - nejsme mladí, plní energie, elánu a chtíče poznat něco nového. Málo z nás pozná, že to ale není svět, který bychom my introverti chtěli. Je to podle mého názoru svět pro extroverty. Touha po tom, vše mít, vše zažít. A kde je to, jak se cítíme, pohoda, klid, pochopení, hloubka toho všeho? Až když jsem ve věku, kdy konečně zjišťuji, že se za ním opravdu nemusím hnát, ale že si můžu užít ten svůj vnitřní svět a energii, klid a pohodu, který tento svět také nabízí, začínám si uvědomovat samu sebe. Tu hloubku všeho okolo nás. Nedělat vše jen povrchně a na chvilku.  On se ten extrovertní svět dá zvládat nějakou dobu, ale ne moc dlouho. Pokud už v tom my int...

Na začátku každého nového roku nás naše myšlenky zavedou k porovnávání. Porovnávání toho, co se v loňském roce událo s tím, co jsme si chtěli splnit. Ale myslím, že bychom všichni měli přestat vše porovnávat a žít přítomným okamžikem. Vždycky totiž všechno nějak dopadne, jestli na tom z celého srdce pracujeme a nebo naopak nepracujeme vůbec. Někdy by bylo potřeba se zastavit a nic neřešit, prostě si užívat to, co máme teď. Ne každý může mít to, co máme my teď. Být vděční i za to, když něco nedopadlo podle našich představ, protože nikdy nevíme, co by se mohlo stát, kdyby to přesně podle těchto našich představ dopadlo. Nikdo nám totiž nezaručí, že to, co jsme chtěli, bylo to správné pro nás. Vnímat každou chvilku našeho života, je přece NOVÝ ROK, který nám dává plno nových příležitostí, času, radosti, lásky, klidu, který si můžeme užívat, pokud budeme chtít. V novém roce nepřemýšlejte o něčem, co se mělo stát, ale o tom, co máte teď a tady. To vám nikdo nevezme.  I drobnosti a okamži...