Zklamal/a jsem?
Po dlouhé době jsem si ukradla chvíli čas sama pro sebe a čas pro přečtení pár starších článků, které mám pro vás nachystané a ještě nebyla příležitost je na blog přidat. Po přečtení dnešního článku jsem věděla, že přesně tento je pro dnešní den ten pravý nejen pro vás, ale i pro mě. Vzpomněla jsem si díky němu na chvíli, kdy jsem jej psala a také proč. A mohu jen říci, že jsem ráda, že ten čas, kdy jsem tento článek psala, je už dávno pryč. A tak tu sedím a vedle sebe mám uvařený bylinkový čaj, zapálenou svíčku v růženínu a přemítám o starých časech. Věřím, že i vám vaše minulost přináší pohled na to, kam jste se posunuli a kým jste se díky ní stali.
................................................
Nevím, proč nás tyto dvě slova provází našimi životy. Vždyť přece by bez těchto slov bylo jednodušší žít. Ale jsou tu, jsou tu s námi a občas se vynoří v naší mysli. Ve chvíli, kdy je opravdu nepotřebujeme a jen nás táhnout zase k zemi.
Nechte je odejít a netrapte se jimi. Vždyť přece někoho zklamat neexistuje. Každý jsme nějaký a že někteří od nás chtějí, to co nechceme zrovna my, by nás nemělo trápit, tak proč nás to trápí? Kdo vymyslel tyto slova - slova našich pocitů? Jak popsat naše city, když na ostatních vidíme, že se jim nelíbí naše rozhodnutí. Přece naše rozhodnutí nemohou být špatná. Jsou totiž naše. Každý máme právo se rozhodnout podle sebe a nemůže nás to dostat do stavu, kdy si myslíme, že je to špatně.
Věřím, že čím je člověk starší, tak jsou tyto slova méně a méně důležitá, protože se většina z nás snaží poznat sami sebe a ne to, co chce okolí po nás. Nebojte se poznat sami sebe a věřit v to, co chcete vy sami. Ostatní by měli pochopit, že je to váš život. A pokud to nechápou, tak jsou to právě oni, kdo používá slova o zklamání. Možná to může být tím, že věta "podle sebe soudím tebe" jsou pravdivá. Proč by jinak o nás a našich činech někdo přemýšlel, že je to zklamání. Možná jsou opravdu zklamaní sami sebou a svými činy.
Proto jim to nemějte za zlé a zkuste si s nimi promluvit a zeptat se, co by oni v životě chtěli. Buďte k sobě upřímní a zkuste jim naslouchat. Možná právě to v tu danou chvíli potřebují. Možná právě oni potřebují změnu a mít vaši kuráž k této změně. Zkuste se na věc podívat i z jejich strany, ale nebojte se si stát za tím, co chcete. A rozhodně se nebojte to obhájit. Přece, to co baví vás, nemusí bavit ostatní. Jste to vy, jste jedineční.
Už jste museli před někým obhájit své zájmy a sebe sama? Víte, co vás baví a za co se budete vždy prát?
Komentáře
Okomentovat