Jak nám přítomný okamžik může dodat sílu?
Někdy přichází dny, kdy nám přijde, že už je toho na nás až moc. Že nevidíme cestu ven a vidíme jen, jak to všechno bude ještě dlouho trvat než se dostaneme tam, kam chceme nebo až se naučíme vše, co je potřeba. Jen už aby ty dny byli za námi a my mohli konečně volně dýchat, nestresovat se, nebyli negativní a začali mít dny plné radosti a pohody.
Je těžké něco nového začínat, i když víte, že to nebude jednoduché a že budete prostě muset vydržet, abyste překonali ty těžké začátky. Naopak je i těžké vydržet v něčem, co už trvá hrozně moc dlouho a zároveň to vypadá, že není cesty ven.
V takových chvílích je důležité se snažit soustředit na přítomnost. Nestresovat se z toho, co bude nebo, co bychom chtěli, aby bylo. Prostě si jen najít tu malou skulinku, část nebo chvilinku, kdy myslíme jen na to, co je teď a taky a prožít to naplno. Ty stresy a nebo naopak čekání nám akorát berou energii, kterou potřebujeme. Pojďme si proto užít to, co je teď a co nám daný okamžik přináší. Pocity a myšlenky - ty krásné a plné hřejivých emocí - nás v tyto těžké dny mohou někdy i zachránit.
Pro mě je záchrana, když si řeknu, co mi konkrétně přináší radost z toho, kde se cítím vystresovaná nebo u čeho nevidím to pomyslné světlo na konci tunelu. Vím, že radost z drobností a maličkostí je v celku nakonec mnohem více než ten stres.
Poslední dny jsem začala číst knihu "Moc přítomného okamžiku" a v některých myšlenkách mi opravdu pomohla. Když jsem v knize četla, že minulost a budoucnost je nakonec stejně tvořena z přítomnosti - tedy minulost jsou vzpomínky na přítomný okamžik v minulosti a budoucnost nastane ve chvíli přítomného okamžiku - tak jsem si pořádně uvědomila, že je nejlepší si naši přítomnost užívat a být v ní naplno. Takže být vystresovaná z toho, co možná bude, není cesta, jak si přítomnost užít a vytvořit si ty radostné maličkosti, na které budu v budoucnu vzpomínat jako na přítomné okamžiky mé minulosti.
Uvědomovat si teď a tady někdy může být těžké, ale když nám v té dané chvíli dojde, že přítomný okamžik je teď tak může stačit, když se sami pro sebe usmějeme. Hned bude o něco jednodušší čelit všem našim problémům.
Zdá se vám někdy těžké myslet na přítomnost, když jste ve stresu nebo nevidíte již cestu ven? Umíte se zastavit a uvědomit si přítomný okamžik?
Někdy mám velký problém odprostit se od aktuálního stresu. Vím, že čas letí, že třeba nestíhám, ale problém je prostě v tom, že uvědomění, že nestíhám nepomůže řešneí situace, ale naopak už tak nahromaděný stres ještě zveličí. Hodně mi pomůže se zastavit, na chvilku se od toho všeho snažit odprostit a pustit se do toho znova, až budu klidnější.
OdpovědětVymazatRozhodně také pomáhá, že se od toho odprostíš, abys to viděla jinýma očima, stejně jak, když je člověk naštvaný a potřebuje situaci rozdýchat popř se na to podívat z jiného úhlu pohledu.
VymazatJá s tím mám někdy dost velký problém - s tou přítomností. Prostě ráda vzpomínám a ráda plánuji, na tom asi není nic špatného, ale nesmí se to přehánět. Bohužel se někdy "moc rozjedu" a pak vlastně žiju minulostí nebo budoucností a nesoustředím se na to, co je právě teď.
OdpovědětVymazatMoin Mondo
Někdy je to opravdu těžký a je neskutečně obdivující, když se v těch těžkých chvílích člověk zaměří na tu přítomnost a kolikrát to dodá odvahu a energii.
VymazatAle přiznám se, že i já mám dny, kdy pořád přemýšlím nad přítomností nebo budoucností, je to součást nás a zase nám to přinese i jiné věci :)