Když si tělo a mysl přitáhne, co potřebuje.

Jsou to více než tři měsíce, kdy jsem postovala poslední článek na tomto blogu plném inspirativních článků. Na místo, kde jsem si udělala s vámi prostor pro společné sdílení svých myšlenek. 

Nějak se všechno stane samo ze dne na den. 

Když jsem byla před třemi měsíci uprostřed nového článku, tak se mi najednou vypnul celý počítač a vše se v něm smazalo. V ten okamžik mě najednou přemohly emoce, že se na to všechno můžu vykašlat. Jestli to opravdu stojí za to. Ach ty špatné emoce. Co bychom dělali,  kdyby nebyli. Měli bychom o to méně nudnější život? 

A tak čas běžel dál a dál a najednou bylo těžší a těžší se k tomu všemu vrátit zpět. Je to jako když je před vámi obrovská zeď, se kterou najednou nemáte sílu se poprat. Není to tím, že nechcete, ale najednou nemůžete. A tak uplynulo celé léto plné zážitků. Tělo a mysl si u mě žádal klid, pohodu a být v daném okamžiku přítomna. 

A tak jsem to naše propršené letošní léto strávila naplno. Tohle léto si to opravdu mohu říci. Zejména z toho důvodu, že jsem měla možnost si vzít celé dva týdny dovolené. Tím, že jsem několik let pracovala v cestovním ruchu, léto pro mě nikdy nebylo létem. Dovolená v létě byla pro mě něco nemožného. A tak jsem letos v létě měla možnost si přečíst vyhlídnuté knížky, udělat několik výletů do Beskyd, osvěžit se v řece, natrhat borůvky, nenajít houby v lese, strávit pár dní s kamarádkou z dětství ve vesničce z dětství, koupit si last minute, letět na dovolenou uprostřed léta a hlavně strávit plno času s mojí rodinou.

Akorát už v tuhle chvíli pomalu pociťuji, že to léto plné energie opravdu končí a dokonce mi to dneska připomněly i dvě vánoční písničky v rádiu. Opravdu se v létě hrají vánoční písničky nebo jsem je měla slyšet právě já, abych si tohle vše mohla uvědomit? Jak mi nedávno jedna moje oblíbená spisovatelka  (Katy Yaksha) nedávno napsala "Nic se neděje náhodou." Zase více věřím v zákon přitažlivosti. Přitáhneme si přesně to, co v danou chvíli potřebujeme. Ať už to jen potřebujeme slyšet, vidět nebo si jen připomenout.

Každý z nás si občas pomocí těchto dní uvědomí, že je to vždycky tak, že si opravdu tělo vyžádá přesně to, co v danou chvíli potřebuje.

Všimli jste si i vy v poslední době, že byste se odtrhli od něčeho, co máte rádi, abyste dělali úplně něco jiného. Kdy vás vaše mysl táhne někam jinam? Jak se dostane vy zpět k té dané činnosti? Nebo jen čekáte, kdy to samo přijde? Co když to nakonec samo nepřijde?