A bit of Luck-y

Vím, že už je léto skoro za námi, ale letos bylo, troufám si říct, pro nás všechny úplně jiné a cítili jsme se jinak. Často jsem slyšela z více stran, že jste cítili a stále cítíte, že jediné, co vám stačí, je rodina. Že nepotřebujete být každý den venku a bavit se s přáteli a známými. Že stačí, když zůstanete doma. Doma sami nebo s rodinou. I já osobně to tak teď mám a měla jsem celé léto. Raději zůstanu doma a třeba si čtu knížku a shlédnu film nebo navštívím svoji sestru a mamku. Nějak jsem v létě nevyhledávala akce, párty nebo posezení s přáteli jako ostatní léta. A to je vše, co mi stačí, ani nemusím nikam chodit. A tohle se odehrává v době, kdy je léto. Vždyť takovouto náladu máme, když je podzim nebo zima a pochmurné počasí. Tak to asi vypadá, že ten podzim budeme mít letos skoro celý rok. Určitě to bude tou koronou (covid19), která přišla neohlášeně a nechala nás všechny na určitou dobu doma. Tak stále platí, že všechno špatný je k něčemu dobrý. Spousta z nás si totiž uvědomila

  Občas se peru se svojí povahou introverta. Hodně lidí v dnešní době se snaží být extrovertem, často je to tlak internetu, televize, kde vidíme úspěšné osoby. Úspěšné osoby, kteří jsou extroverty, ti umí prorazit do světa a umí říct svůj názor před ostatními a nejsou z toho nervozní. Jde jim to samo. Občas se taky přistihnu při tom, jak se snažím změnit v extroverta, aspoň v bodech, které podle mě extroverti zvládnou levou zadní – projev, jednoduché navazování nových kontaktů, umět vyjádřit svůj názor, někdy jít za tím, co chtějí a nic je nezastaví. Ale pak si přečtu knihu, ve které pak zazní pár vět o introvertech, o jejich přednostech. A zase mě to vrátí zpět na moji cestu životem, která je pro mě velice důležitá. Jelikož v nás introvertech je to, co extroverti se těžce učí. Podle mě i hůře než to, abychom se ty jejich přednosti naučili zase my.  Zejména je to umění naslouchat lidem. Ostatním kolem nás. My jsme nakonec ti, za kterými nejen introverti, ale hlavně extroverti přijdou.

Je to úžasný pocit, když se přistihnete při vlastní radosti, která byla z úplné maličkosti. Může to být cokoliv, co nemá velkou hodnotu peněz. Ale má obrovskou hodnotu pro naše srdce.  Ani si kolikrát neuvědomujeme, že pro nás ta daná věc má takovou hodnotu. Někdy také záleží na chvíli, kdy tu maličkost dostaneme, najdeme, vzpomeneme si na ni. V určité chvíli nám nemusí přinést to, co má přinést. Ale když přijde v hodnou chvíli, je to k nezaplacení.  Je to i obsaženo v přísloví „jak málo stačí k dětské radosti“ Ať jste dětmi malými nebo už dospělými, ty děti v nás mají radost právě z maličkostí. Z maličkostí, které nám vykouzlí úsměv na rtech, otevře naše srdce. Přináší nám štěstí, radost, úsměv, kterého se nechceme vzdát. Občas odletí tak rychle, jak k nám přiletěla. Ale víte co, zůstane s námi tak dlouho, jak budeme sami chtít. Jak dlouho ji udržíme v myšlenkách. Nenechte tu radost odletět dřív než si jí naplníte celé svoje srdce. Pak z ní můžete těžit ještě hodně dlouho. Radost je

  To když se díváte na film, kde byste moudra moc nečekali, zbožňuju. Vždycky si potom tu větu někam napíšu a když ji potřebuji, nakouknu do svého deníčku. Věřím, že tahle věta některým z vás může pomoct se podívat na svoje trápení z druhé strany. Většina z nás má někdy období, kdy se cítíme, že se topíme. Nenechte se ale svými myšlenkami držet pod vodou.  Vždyť člověk, který by se chtěl sám utopit, se nikdy neutopí. To vlastní tělo a mozek nikdy nedopustí. Nenechte tedy ani myšlenky, které Vás drží pod vodou, vás tam dále držet. Zkuste vyplavat nad hladinu a rozhlédnout se kolem sebe. Zkuste se zaměřit na něco nového, co vás od toho starého odpoutá. Život opravdu umí být úžasný, plný energie, když budeme chtít a přesně to budeme hledat. Hledejte to, co vás baví, co vás naplňuje, ať je to jízda na kole, být v přírodě, číst si knížku, sportovat. Dělejte zkrátka to, co vás bude držet nad vodou a s čím zapomenete na to špatné. Uvidíte, že to špatné se nakonec rozhodne odejít, jelikož

  Jak jsem slíbila a psala v jednom článku, který jsem nedávno uveřejnila. V článku, kde ke mě kvůli létu přišla sprcha kreativity a inspirace a že bych ji ráda využila naplno, dokud ji mám. Vám nyní posílám update a trochu vás přišla taky inspirovat a nalákat na další možnost, kde uniknete realitě a budete moct i nekreativci vytvořit něco elegantního,krásného a kreativního. V ten samý den, co jsem psala zmiňovaný článek, jsem hledala a googlila na internetu, jaké kurzy (uskutečněné co nejdříve- aby mi nedošla kreativní nálada) najdu v Brně. Hledala jsem dlouho, protože tady v Brně není tolik kurzů. Kdybych hledala kurz, který by byl v Praze, tak bych neměla nouzi. Tam je tolik úžasných kurzů, na které bych se taky hned objednala, ale je to trochu z ruky. A většina kurzů, je tam v týdnu. A tak jsem hledala a hledala až jsem si vzpoměla na to, že jsem na některém blogu četla o kurzu Krasopísma – aneb moderní kaligrafie „brushletteringu“. Ten mě tenkrát hrozně moc nadchl. A tak u

  Po dlouhé době jsem měla u sebe doma na hlídání naší fenečku (Julču). Najednou jsem se těšila domů ještě více. Ten pocit mít pejska doma, který na vás čeká a těší se, jak přijdete už domů. Těší se na vás víc než vy na něj. To mi věřte. Ta jejich oddanost, věrnost a pocit štěstí, které mají, když jsou s vámi. Tohle všechno vám pejci dají milionkrát více než vy jim. Vím, není lehké mít pejska doma, je to hrozně moc starostí, závazek na několik let, nemožnost jen tak vycestovat bez zařízení hlídání. Ale stojí to za to a vsadím se, že každý, kdo pejska vlastní, vám řekne to stejné. Oni vás milují a tu lásku vám dávají každou vteřinu. Jsou věřní a vy se nikdy necítíte sami. O osamělosti jsem jeden článek psala a cítít se osaměle není nic moc. Kde se v nich bere tato neskonalá věrnost? Je to tím, že bez vás nemohou nic udělat? Určitě není, je mnoho psů, kteří své páníčky nemají a věřím, že i oni umí být věrní. Myslím si, že je to tím, že milují celým srdcem a nebojí se an

Být statečný....to je něco, co nás rodiče učí od malička. Být stateční ve všem, co děláme. Už od malička se každý den učíme něco nového. Vidíme to hlavně až v dospělosti, u našich dětí nebo dětí přátel. Každý den dokáží něco nového a jsou stateční oni sami. Nebojí se jít do všeho, co jim svět připraví. Nemají zábrany. I když neví, jestli to jde nebo nejde, tak do toho ty malé děti jdou. Bez toho, aby mysleli na to, že by to nešlo. Jsou stateční až nás to překvapuje a pak to stejné vyžadujeme občas sami od sebe a čím je člověk starší, tak ta odvážnost a statečnost se někam vytrácí. Proč to tak je? Hraje v tom roli už i odpovědnost za sebe nebo za ostatní? Přichází už snad i strach? Zkusme být stateční i teď, když už nejsme děti a rodiče nám to nepřipomínají. Budeme to dělat jen sami pro sebe nebo pro naši rodinu, naše děti. Není potřeba někomu něco dokazovat, to ne. Ale jen si zkusme v době, kdy máme z něčeho strach, vzpomenout na ty děti v nás, které neměli zábrany a byli statečn

Poslední dny mám hlavu plnou myšlenek, které mě vedou cestou, kde bych se měla inspirovat a snažit se vytvořit něco, co bude inspirovat i ostatní. Kurzů a inspirací je hodně a já se nějak nemohu rozhodnout. Najít si tu pomyslnou cestu, kterou bych se chtěla věnovat, je těžší než jsem myslela. Věřte, že slovo kreativní bylo pro mě vzdálené na míle daleko, že jsem ho skoro ani neviděla. Ale teď je zkrátka období, co mě touto cestou vede. Tak proč neposlechnout hlas srdce a nejít za tím, co mě v tuto chvíli baví a co mě naplňuje. Kdybych na tu cestu nenastoupila, tak by se ta šance, která se mi teď naskýtá, třeba už nikdy nevrátila. Nevím, zda je to dobře nebo špatně, ale zkoušet něco nového a posouvat sám sebe je to nejlepší, co můžeme sami pro sebe udělat. Tak jestli Vás teď taky tato doba, léta, sluníčka, energie, posílá směrem inspirace a kreativity, tak ji vyzkoušejte. Minimálně zážitky a nové lidi, které poznáte, budou důležité pro vaši další cestu životem. Také se teď někdo p